Přednost registrace doménového jména před ochrannou známkou a obchodní firmou
(čtvrtek 26. června 2014)
Ne, nelekejte se titulku, svět se nezačal otáčet obráceně – ochranná známka ve vztahu k nejen doménovým jménům pochopitelně neztratila nic ze svého významu. Totéž platí o obchodní firmě.
To však nemusí platit zcela bezvýhradně, a to v případě, kdy dojde ke kolizi znění ochranné známky či obchodní firmy s doménovým jménem, které bylo zaregistrováno dříve, než byla registrována ochranná známka či byla založena právnická osoba vystupující pod stejnou obchodní firmou.
Jak správně připomněl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 3Cmo 62/2013 – 174, vlastník ochranné známky má výlučné právo takovou ochrannou známku používat ve spojení s výrobky a službami, pro které je zapsána a nikdo další bez jeho souhlasu nesmí v obchodním styku užívat shodné označení, u něhož existuje z důvodu shodnosti či podobnosti pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. V této souvislosti ale Vrchní soud také zdůraznil, že vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného nebo podobného označení, pokud práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání označení je v souladu s právem ČR. V rozhodovaném případě práva k doménovému jménu vznikla před podáním přihlášky ochranné známky a jeho držiteli tudíž svědčí právo předchozího uživatele. Je třeba zdůraznit, že držitel předmětné označení doménového jména zvolil a užívá je v souladu s dobrými mravy soutěže a právem ČR.
Soud navíc konstatoval, že tím, že si držitel registroval doménové jméno dávno (cca 12 let) před tím, než žalobce v uvedeném sporu nabyl práva k ochranné známce a obchodní firmě, nemůže mu být v okamžiku registrace přičítána zlá víra. Vrchní soud tedy dovodil, že pokud není v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy znění tohoto doménového jména, není užíváno jako obchodní firma či ochranná známka, pak jeho užíváním nedochází k zásahu do mladších práv žalobce a není možné takové jednání ani klasifikovat jako nekalosoutěžní.
Dalším důležitým momentem je rovněž skutečnost, že v průběhu trvání registrace došlo k převodu doménového jména na jiného držitele, vůči němuž byl právě spor veden. I s tím se Vrchní soud (ale před ním i soud I. stupně) vypořádal a uzavřel, že ani tento nový držitel nemohl být ve zlé víře, protože ta nebyla dána už u původního držitele. Nový držitel, jako právní nástupce původního, tedy rovněž drží doménové jméno oprávněně (a to i z pohledu uplatněných práv k později registrované ochranné známce a zapsané obchodní firmě).
V neposlední řadě pak doménové jméno, které je tvořeno obecným slovem a koncovkou .cz, není možné spojovat jen se službami, které jsou poskytovány žalobcem (vlastníkem ochranné známky a práv k obchodní firmě).
To je jistě potěšitelná zpráva pro ty, kteří mají dávno registrovanou svoji doménu a o pár let později se objevil subjekt s totožným názvem či produkty, které nabízí. Ovšem pozor, o dobré víře rozhodně nelze mluvit v případě, kdy dojde k registraci doménového jména shodného či zaměnitelného s ochrannou známkou nebo obchodní firmou dříve, než jsou zaregistrovány (zapsány), ovšem fakt, že daný vlastník práv existuje či se dokonce připravuje vstoupit na trh (český) je dostatečně znám. K tomu se vyjádřil opět Vrchní soud v Praze ve svém dřívějším rozhodnutí ve známém rozhodnutí ve věci domény „tpca.cz“ (3 Cmo 318/2006). Držitel v tomto případě nejen, že doménu registroval v den, kdy bylo v médiích oznámeno, že se automobilka chystá vstoupit na český trh a pod jakým názvem, ale navíc po registraci nabídl doménu k prodeji a po nezdaru vyjednávání o ceně na webových stránkách na doméně umístěných začal provozovat služby nabízející přístup k pornografickému materiálu a zároveň bylo na stránkách umístěno logo využívané automobilkou.
Autor: Zuzana Durajová CZ.NIC
